Je po poledni a děti ve školce se chystají k odpočinku. Opět zde panuje chaos😊. Děti se převlékají, jeden hledá pyžamo, druhý plyšáka. Jiná holčička si asi už po desáté spravuje polštář, aby byl úplně přesně umístěn na postýlce podle jejich představ.
Jiný chlapeček zase neúnavně a s veškerou precizností skládá svou ponožku😊, musí dokonale lícovat ze všech stran s tou druhou. To dá rozum. Několik dětí si stále vybírá plyšového kamaráda, se kterým se bude tulit pod peřinou. A aby toho nebylo málo, přes postýlky skáče jeden expert – Karlík.
Neúnavný, stále v pohybu. Při svém zmateném počínání naráží do všeho a do všech a bourá, co mu přijde do cesty. Přirovnala bych ho ke skákající kuličce. Hopík-znáte? Skáče do všech stran, jednou je tu a hned je někde jinde. Celou situaci vytuní různými zvuky a citoslovci. Takže hotový blázinec.
Nezastavitelný, nezkrotitelný…ale jen do té doby, než se začne číst pohádka. To se Karlík dává postupně na ústup a pomaloučku přichází zklidnění, protože ví, že po pohádce paní učitelka zazpívá písničku a po ní každé dítko pohladí po tváři. Obcházím jedno dítko po druhém, až přijdu ke Karlíkovi.
Naše pohledy se setkají.
A je to tady!
Z rošťáka je andílek s toužebnýma očima.
Dychtící po kousku něhy.
Po pohlazení.
Plný očekávaní a vděčnosti, že ho někdo pohladil😊
Říkáte si, proč to tady píšu … ?
Jakýkoliv rituál z každodenního režimu, je pro děti nepostradatelný.
Rituály jsou jejich mantinely, záchytné body během dne.
A u dětí, které mají stejný problém, jako Karlík, jsou tyto rituály nesmírně důležité a mají na ně doslova terapeutický vliv.
Tyto děti, dle mých zkušeností, trpí nedostatkem fyzického kontaktu, jako je např. mazlení s rodiči, pohlazení, povídání si….aktivně společně strávený čas.
Takže, i rituál přečtení pohádky před spánkem a pohlazení může být považován za relaxační techniku, která pomůže dítěti se zklidnit a hlavně:
😊Dá dítěti pocit bezpečí a lásky😊
To je to nejdůležitější, co my dospělí můžeme dítěti dát.
Aby byl v tom svém životě úspěšný a nebál se čelit výzvám.