Setkání s přítelem, který odešel.

Relaxace mohou být velkým pomocníkem

Chci se s vámi podělit o to, jak je možné prostřednictvím řízených relaxací otevřít dětská srdíčka a tím objevit nástroj, jak jim pomoci s různými problémy, jako jsou:

úzkost, uzavřenost, nedůvěra, poruchy pozornosti, ztráta někoho blízkého aj.

Zavedu vás na jednu lekci jógy pro děti, kterou vedu.

Je středa a s dětmi máme před sebou lekci jógy. Jako vždy, než začneme, děti pobíhají, švitoří, chystají si podložky na cvičení, odbíhají čůrat, vykládají si historky ze školy. Dělají závody, kdo nejdříve přeskáče přes všechny podložky na druhou stranu.

Školkou se rozléhá smích a je to tady jako v úle. A to jim člověk může 100x říkat: „Neběhejte, dávejte pozor, ať vám to nepodklouzne“! Ale, je to marnéé…..

To jsou děti. Mají potřebu být neustále v pohybu. Je to jejich přirozenost.

Po úvodním přivítání, prodýchání a pozdravu sluníčku, si zacvičíme sestavu poskládanou z jednotlivých pozic, které si děti vytáhnou z jógových karet, jako losy. Místy jde slyšet nadšení: „Jooo, tu jsem zrovna chtěla“! Nebo naopak: „Ta se mi zrovna cvičit nechce“. Nakonec to dáme dohromady a jdeme na to. Za chvíli máme odcvičeno a je čas na řízenou relaxaci. Tu mají děti ze všeho nejraději.

Přikryjí se dekami, aby jim bylo příjemně teploučko a už si zavřou očka a jejich dech se zklidní. Já pustím vhodnou hudbu a slovně je provádím relaxací. Dnes je tématem „Setkání s mým, zvířecím kamarádem“. Děti postupně provázím jednotlivými kroky-uvolnění těla, zklidnění dechu a potom se společně vydáváme na cestu do země zvířat.

Slovně je vhodně motivuji tak, aby ve své mysli nechali průchod své vlastní fantazii a každý si představil svou zemi. Následně je vyzvu, aby si přivolaly zvířátko, se kterým by se chtěly setkat. Obejmout jej, potulit se s ním….něco mu říct, nebo se jen zabořit do jeho měkké a heboučké srsti. Postupně je provázím dějem a nakonec je vyzvu, aby se vrátily nazpět.

Po relaxaci jsou děti nádherně zklidněné a vláčné.

A právě v tuto chvíli, dokážou více než kdy jindy, otevřít svá srdíčka, svou duši a spontánně se s vámi podělit o své prožitky, svá trápení nebo radosti.

Uvádím konkrétní příklad: jednou po takovéto řízené relaxaci, mi jedna holčička řekla:

„Já jsem tak ráda, že jsem se mohla zase obejmout a přitulit se svým kamarádem, který mi odešel“. A já na to: „A kam ti odešel“? „No, byl to koník a on umřel“. „Byla jsem dlouho moc smutná, že se s ním už nemůžu vídat, ale teď jsem šťastná“!

Draly se mi slzy do očí. Byla jsem ohromena a zároveň vděčná, že mohu prostřednictvím těchto relaxací, ulevit jejich bolavému srdíčku nebo jim dokonce pomoci se přenést přes těžké období.

Jsem nesmírně ráda, že mohu děti touto cestou provázet a vidím v tom obrovský potenciál.

Proto jsem se rozhodla o tom začít psát a dále předávat ostatním. Ukazovat, jak jim lze pomoci.

Protože, není nic krásnějšího, než usmívající se a spokojené dítě!

Mám pravdu?