Uklízet nebo si hrát s dětmi?

Konečně volný den! Sepíšu si, co všechno potřebuji stihnout, abychom ty velikonoční svátky prožili pěkně, v uklizeném domě s čistými okny a s jarní výzdobou. Od rána lítám, jak hadr na holi, seč mi síly stačí.

Ale děti mají jiný názor a obdarují mně svými neotřelými hláškami: “ Proč musíme uklízet, vždyť jsme uklízeli minulý týden“! Nebo se ozývá z pokojíčku: “ Ještě to musím dokreslit, a pak si uklidím“! Ale my matky víme, že PAK znamení NIKDY! A tak to ve mně bublá….Tak já se tu snažím, div duši nevypustím, aby bylo vše hotové a děti to mají na háku! Najednou se v kuchyni objeví nejmladší dcerka a říká mi: “ Mami, ty ale nemáš pořád čas, já si chci s tebou zahrát nějakou hru a ne pořád uklízet“!

Zůstanu stát, jak opařená…má pravdu! Obejmu ji, všeho na chvíli nechám a jdu si s ní zahrát nějakou deskovku.

My dospělí jsme zvyklí žít v takovém podivném kolotoči, kde neustále musíme (nebo alespoň si to myslíme) plnit nějaké povinnosti. Ale pro děti jsou důležité úplně jiné věci. A hlavně: děti dokáží být neuvěřitelně přímé. Řeknou hned, co si myslí….

Takže, vše z mého seznamu není hotovo, ale nevadí mi to.